Představujeme

V této rubrice uvádíme rozhovory se zajímavými osobnostmi, které se zabývají nadáním a nadanými, nebo s nimi prakticky pracují, případně s takovými žáky a mladými lidmi, jež bychom za nadané mohli označit. Dále články představující zajímavé iniciativy a instituce se vztahem k nadání a nadaným.

Kepler není škola, ale životní styl

Ředitel Jiří Růžička po základní škole vystudoval obor měřící a regulační technika, ale když začal v tomto oboru pracovat, zjistil, že to asi nebude to pravé. Vystudoval gymnázium, tehdy přejmenované na SVVŠ (Střední všeobecně vzdělávací škola) a po maturitě odešel studovat  na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Současně s tím studoval češtinu na Filosofické fakultě UK. Hned po vojně  odešel do Školy pro děti s vadami zraku, kde učil dva a půl roku a v roce1978  přešel na zdejší SVVŠ Parléřova ulice (nynější Gymnázium Jana Keplera). Na gymnáziu učil až do roku 1989 češtinu a tělocvik. Potom úspěšně absolvoval konkurz na ředitele a od té doby působí na gymnáziu Jana Keplera jako ředitel.

Pokud vím, na škole kterou vedete, studuje pravidelně řada nadaných studentů. Někteří z nich odcházejí pravidelně studovat na přední zahraniční univerzity. Tím se každá škola pochlubit nemůže. Snažíte se na vaší škole věnovat vyhledávání talentů zvláštní pozornost?

            Určitě se o to snažíme a děláme to dlouhodobě, protože, jak už jste naznačil, právě talentované děti k nám pravidelně míří. Způsobů, jak talentované děti podporovat, je několik. Byli jsme jedna z prvních škol v ČR, která zřídila osmileté gymnázium. My jsme chápali od začátku osmileté gymnázium jako mimořádnou příležitost pro mimořádné děti. Přestože zájem vždy byl daleko větší, přijímáme každý rok jen jednu třídu. To je proto, abychom těmto dětem mohli věnovat mimořádnou péči, jakou si skutečně zaslouží.

            V našem školním kurikulu jsme hodně vsadili na to, že učíme různé předměty podle úrovní. Jazyky dělíme v celém ročníku na skupiny podle úrovně, v matematice děti volí základní a rozšířenou úroveň, vypisujeme také hodně volitelných předmětů, abychom vyšli vstříc zájmu studentů. A tím se snažíme aktivně rozvíjet jejich nadání v oboru, který si oni sami zvolí. Dále jsou tu různé soutěže a olympiády. Máme hodně velkou tradici například v přírodovědných olympiádách. A poslední dva roky jsme se pustili do něčeho, co já považuji za velice dobrou cestu vpřed, jak pracovat s talentovanými dětmi, protože u nás v republice se s talentovanými dětmi pracuje trochu nahodile, často na základě fandovství jednotlivého učitele, nebo té které konkrétní školy.

V zahraničí jsou propracované systémy vyhledávání talentů a jejich rozvíjení. Podobný systém má Univerzita Johnse Hopkinse ve Spojených státech amerických. Je to Centrum pro talentovanou mládež, které funguje již mnoho desítek let. Oni umožňují od mladšího věku až po středoškoláky prostřednictvím vhodných e-learningových kurzů rozvíjet svůj talent. My jsme se právě do tohoto systému předloni zapojili. Nejdříve jely nějaké naše děti na letní campy do Spojených států a pak jsme se dohodli s Gymnáziem PORG a s Gymnáziem Nad Álejí, že do tohoto systému vstoupíme. Každá z našich škol garantuje nějaké obory, do kterých budeme děti zvát. Už jsme absolvovali první rok a pro ty děti je to nesmírně přínosné. Je to taková úplně nová forma, o které skoro nikdo neví a doufám, že se to v následujících letech rozvine ještě daleko více.

            Někteří pedagogové jsou přesvědčeni, že nadaným by se nemělo nijak zvlášť pomáhat. Mají představu, že když jsou nadaní, pomohou si prostě nějak sami. Jak otázku rozvíjení talentu řešíte u Vás na škole?

            Jenom drobnou poznámku. Ty talentované děti si většinou pomohou sami. Učit chytrého, nadaného a ochotného studovat je poměrně jednoduché, ale pak tím sítem, které se snaží zachytit talentované mnoho skutečných talentů propadne, jestliže to necháme na takovém živelném výběru. V posledních letech je snaha pomáhat handicapovaným, což je dobře, ale taková země, jako je naše, která nemá žádné přírodní bohatství, by měla věnovat mimořádnou pozornost rozvoji všech talentů, protože to je to jediné, co máme.

            Hodně se mluví o špatné kvalitě českého školství. Ale naši studenti na zahraničních soutěžích dosahují často vynikajících výsledků. Vaši a nejen vaši studenti se úspěšně uplatňují na předních zahraničních univerzitách. Dosahují je s pomocí českého školství, nebo navzdory českému školství?

            No, určitě ne navzdory českému školství. Já si myslím, že je to taková novinářská licence. Novináři rádi vyhledávají věci, které nefungují. V českém školství nefunguje hodně věcí, ale rozhodně jeho kvalita není tak mizerná, i když díky výzkumům víme, že se jeho kvalita objektivně zhoršuje, ale není to tak zoufalé, jak se nám snaží někdo naznačit. Kdyby to školství bylo jako celek tak zoufalé, nedocházelo by k tomu, že 15% našich posluchačů odchází studovat do zahraničí, kde je nevezmou jen ta pro nic za nic, ale procházejí velice přísným výběrovým řízením. To, že uspějí, je i zásluha škol, na které chodí.

            Vaše škola je známá tím, že se snaží využívat jak formálních, tak neformálních výukových metod. Jakým způsobem se snažíte rozvíjet tvůrčí schopnosti rozumově nadaných studentů?

            Škola by, alespoň podle našich představ, měla studentům nabídnout možnosti všestranného rozvoje, aby se nerozvíjeli jen po stránce rozumové (tj. v akademickém slova smyslu) , ale i jako osobnosti. K tomu slouží například naše kurzy prožitkové pedagogiky, slouží k tomu různé povinné předměty estetické výchovy a humanitních studií a volnočasové aktivity. Na našem gymnáziu působí například několik divadelních souborů, včetně souborů absolventů. Máme tady několik orchestrů a sbor, zcela mimořádný swingový orchestr, který získal cenu na Jazzovém festivalu, dále orchestr, který získal cenu na Concerto Bohemia a něco podobného platí i pro sport. Nechceme z dětí, kteří u nás studují vychovávat špičkové hudebníky, ani špičkové sportovce. Chceme jim jen nabídnout možnost bohatšího a všestranného rozvoje.

Je škola, na které působíte pro Vaše studenty opravdovým základem života, jak tomu bývalo kdysi? Jestliže ano, vědí také proč?

            K tomu jsem trochu skeptický a zcela úmyslně. Kdybychom se totiž dostali do situace, kdy škola bude jediný fenomén, který osobnostně, rozumově, sociálně, ovlivňuje dospívajícího, bylo by to dost mizerné. Dítě není přece žádný produkt školy, nýbrž prostředí, ve kterém vyrůstá. To nemůže škola nikdy nahradit.

Kdybyste Vy osobně sám pro sebe vybíral střední školu, co by Vás nejvíce zaujalo v nabídce školy, na které nyní sám působíte?

            Já myslím, že jsem to už naznačil. Je to především široký záběr školy a to, že se neomezuje jen na rozvoj rozumového potenciálu studentů, ale nabízí široké možnosti všestranného rozvoje. Právě to vystihl jeden náš student, když tady končil a řekl: „Kepler to není škola, to je životní styl.“

                                                                       Vážený pane řediteli, děkuji Vám za rozhovor

                                           

                                                                       Otázky kladl Miroslav Žák