Číslo 2, ročník X, 2021
Editorial
Vzdělávání nadaných žáků je v posledních letech věnována zvýšená pozornost a nadaní žáci mají různé možnosti nadstavbového vzdělávání mimo školní budovu. Otázkou ale je, zda tyto nadstandardní aktivity zasahují do školního světa dětí, nebo zůstávají jen mimo něj. Ve škole totiž děti tráví podstatnou část svého dne a bylo by proto žádoucí, aby právě zde jim byla věnována taková pozornost, která umožní pozitivní rozvoj jejich nadání. Příspěvek pojednává o případu extrémně1 matematicky nadaného žáka, kterého pro účely této studie budu nazývat David2. Zaměřuje se na jeho postup školou od prvního do osmého ročníku, na to, zda byli učitelé i vedení školy připraveni vzdělávat tak mimořádné dítě. V rámci případové studie se pak zabývá postupným rozvojem jeho matematických schopností během dvouletého „doučování“, řešitelskými strategiemi či fenomény příznačnými pro matematicky nadané děti. Článek může být vnímán jako informace o tom, jaká je někdy školní realita pro extrémně nadané děti, a jako zamyšlení nad tím, jak by se tato situace dala zlepšovat „odspodu“, tedy zejména ze strany učitelů.
Publikácia sa zameriava na špecifickú kategóriu dvojnásobne výnimočných žiakov, ktorými sú intelektovo nadaní adolescenti s Aspergerovým syndrómom. Cieľom práce je analýza ich sebaúčinnosti, ktorá sa definuje ako viera vo svoje kognitívne, sociálne a emočné kompetencie. V úvode publikácia vymedzuje pojem sebaúčinnosti a definuje jej význam v adolescentnom veku. Ďalšie časti popisujú úroveň sebaúčinnosti u bežných nadaných adolescentov ako aj u adolescentov s Aspergerovým syndrómom. Nasleduje časť, ktorá predkladá výskumy v kontexte sebaúčinnosti (aj celkového sebapoňatia) u nadaných adolescentov s Aspergerovým syndrómom. Všetky údaje syntetizuje časť Diskusia, ktorá objasňuje predložené výskumy. V práci bola konštatovaná nadpriemerná úroveň akademickej sebaúčinnosti a primeraná úroveň celkového sebapoňatia daných adolescentov.
Článek stručně teoreticky pojednává o vzdělávání nadaných žáků a o různých
skupinách nadaných žáků, které jsou určitým způsobem ve školním prostředí znevýhodněny
a existuje u nich zvýšené riziko, že je učitelé nebudou umět identifikovat a adekvátně rozvíjet.
Případová studie se věnuje matematicky nadanému žákovi 8. ročníku a jeho obtížím pří
průchodu školní docházkou. Na jeho případě je ilustrováno, že problematika nadání není
dodnes některým učitelům vlastní a důsledkem je časté riziko, že nadané děti jsou vnímány
spíše jako zvláštní. Cílem článku je hledat odpovědi na čtyři výzkumné otázky, týkající se
školního prostředí, možnosti rozvíjení nevšedního nadání žáka a rovněž řešitelských
strategií, které žák používá.
